sayoko1/2

24. prosince 2009 v 9:26 | NANA.Hachiko |  Vicerázovka

"moje vlastní povídka!!žádny špatny komentáře já vím nejsem zrovna velka spisovatelka xD"


Jmenuju se Sayoko a je mi sedmnáct. Právě jsme se s mamkou přestěhovaly do nového města, teda vlastně utekly. Před tátou. Protože mámu bil a ona už to nesnesla. Vlastně ji začal bít až po návratu z vězení, kde byl už od té doby, kdy jsem se narodila. Pustili ho až když mi bylo 12. Nejdřív jsem ji radila, aby šla na policii, ale ona říkala, že ho stejně zase pustí a on bude ještě zuřivější a tak to dlouhá léta trpělivě snášela. Ale pak ji jednou zmlátil tak, až musela do nemocnice, takže jí došla trpělivost. Sbalily jsme se a bez jediného slova na rozloučenou odjely daleko od něj. Máma si tu našla práci v jednom knihkupectví a já budu od září chodit na nedalekou střední. Jsem sice ráda, že už je všechno zlé za námi, ale trochu mi dělá starosti, jak si mám najít přátele v novém městě. A navíc, skoro to ani není město. Je to tu jak ďoura po granátu. Jen obchůdek se suvenýrama, bar a knihovna. Zrovna moc lidí tu nežije. Spíš tudy všichni jen projíždí cestou do Tokya. Taky jsem tam chtěla, ale mamka říkala, že si to nemůžem dovolit. Ach jo! Byla jsem dřív zvyklá na mnohem větší město, než je tenhle zapadákov, alespoň zajdu do toho baru, prej se tam scházej všichni mladiství…
Bar se jmenoval "Mirage". Byl do tý zpustlý krajiny jako pěst na oko, ze všeho nejvíc mi připomínal ten salón z westernu, už jen chyběl párek kovbojů. Jen jsem přišla trochu blíž, uslyšela jsem piáno. Někdo na něj hrál moc krásnou skladbu… Byla jsem zvědavá, tak jsem si dodala odvahy a vstoupila dovnitř. Ihned jsem uviděla, kdo to tak krásně hraje. Byla to holka asi tak v mém věku, možná ještě o něco starší. Světle hnědé vlasy měla ostříhané nakrátko tak, že jí z nich vyčuhovaly stříbrné třpytivé náušnice. Měla na sobě modrou blůzu bez rukávů a bílé elegantní kalhoty. A tak úžasně hrála! Bylo vidět, že to opravdu umí. Celý zbytek skladby jsem tam jen tak stála a pozorovala její ruce, jak se ladně pohybují po černých a bílých klapkách a vyluzují nádherné melodické zvuky. Byla jsem tím tak unešená, že jsem se nedokázala soustředit na nic jiného. Když skončila, jako bych se probudila z transu. Když jsem uviděla, jak se zvedá od piana, ihned jsem k ní přiběhla.
,,A-ahoj! Já jsem Sayoko a…"
Ani jsem to nedořekla a dívka odkráčela pryč. Ani se na mě neohlédla. Jako bych byla vzduch! Chvíli jsem tam jen tak stála rudá od hlavy až k patě a pak, když jsem zaregistrovala, jak na mě všichni civí, radši jsem se otočila a utíkala pryč.
Ačkoliv jsem ji vůbec neznala, nemohla jsem na tu dívku zapomenout. V noci se mi o ní zdálo. Viděla jsem ji, jak hraje na piáno a zase jsem od ní nedokázala odtrhnout oči. Byla naprosto úžasná! Musela jsem ji poznat.
Další den jsem šla zase do toho baru. Objednala jsem si pomerančový džus a čekala, kdy se ta dívka objeví. Přišla ani ne za pět minut, usedla k piánu a začala hrát. Naprosto zasněně jsem ji poslouchala, možná až moc, protože se mě barman na něco ptal, ale já to nevnímala. Až když se mnou zatřásl, prbudila jsem se z transu.
,,Hej děvče, seš v pohodě? Vypadáš nějak divně…"
,,N-ne…v pohodě. Na co jste se mě ptal?"
,,Jestli chceš led…"Usmál se barman a zamával mi skleničkou s pomerančovým džusem před obličejem.
,,Ano, díky."Řekla jsem a obrátila se směrem k piánu.
,,Líbí se ti?"
,,C-cože?"
,,Jestli se ti líbí?"
,,N-no…já nejsem na holky…"Řekla jsem a přitom jsem pocítila, jak jsem zrudla.
Barman se jen zasmál. ,,Já myslel tu skladbu! Ikdyž naše Rose je taky pěkná, koukaj se tu po ní všichni kluci."
,,A co je vlastně zač?"Nezdržela jsem se otázky.
Dcerka toho týpka, co to tu celý vlastní. On se tu nikdy neukazuje, ale Rose je tu každej den. Příjde na chvilku zahrát a pak odejde. Může skončit pracovní dobu jak chce, protože má protekci, ale jí hraní na piáno baví, tak tu většinou vydrží až do večera…"Usmál se barman, podal mi sklenici s džusem a šel se věnovat jinému zákazníkovi.
Tentokrát jsem si slíbila, že se nevzdám! Jen co skončila skladbu a už jen hledala v notách další, rozhodně jsem přišla až k ní.
,,Ahoj."Žádná odpověď.
,,Jmenuju se Sayoko."Nic.
,,Jsem tu nová…"Marnýýý X/
Odpovídalo mi jen šelestění stránek. Zoufale jsem přemýšlela, jak upoutat její pozornost. Otočila další list a už už se chystala začít, když vtom jsem dostala nápad.
,,Musíš mít z toho hraní žízeň. Nechceš pozvat na drink?" XO…co sem to udělala!! Teď to vypadá jakože…jakože jí balim!!
Koukla se na mě jako had na myš. Žaludek mi přitom udělal pár kotrmelců. Cítila jsem, jak celá rudnu.
,,Tyjo…takovýhle návrhy mi dělalo spoustu kluků, ale ještě nikdy mě nebalila žádná holka…"Řekne Rose a změří si mě pohledem od hlavy až k patě. Zrudnu ještě víc!!
,,Já…já…se jen chci skamarádit nic víc!!"Říkám a až přehnaně při tom mávám rukama. Rose to asi připadá hrozně legrační, protože se zasměje.
,,Já jsem Rose Alice."Podá mi ruku. Nemůžu tomu ani uvěřit. Jako ve snách podanou ruku přijímám.
,,Tak co si dáš, Rose?"Ptá se barman s pobaveným úsměvem. Zřejmě nás celou tu dobu sledoval.
,,Jednu whisky s ledem…tady Sayoko mi to prej zaplatí."Ušklíbne se Rose.
,,Já si dám zase ten džus…"Řeknu a vtom na mě Rose vytřeští oči.
,,Nepiješ alkohol?"
,,Je mi teprve sedmnáct…"
,,Ale vypadáš starší…"Prohlásí Rose a zase si mě bedlivě prohlíží, skoro jako kdyby mi hledala klíště.
,,A kolik je tobě?"Ptám se, protože se cítím trapně.
,,Devatenáct."
Vtom barman přináší pití. Mně pomerančový džus s ledem a Rose whisky.
,,Máš strašně super účes…"Prohlašuju, protože nějak nevím co říct.
,,Díky!"Usměje se Rose a usrkne whisky.
,,Jak dlouho už hraješ na piáno?"
,,Už od malička…"
,,To tě to někdo učil?"
,,To je křížovej výslech?"Směje se Rose.
,,Jé, promiň. Já…nechtěla jsem tě rozzlobit."Znovu se začervenám.
,,To je v pohodě. Hele, já už radši jdu hrát, hosti budou nevrlí. Díky za whisky a…přijď ještě večer, jo?"Usměje se Rose a odchází ke svému piánu. Ještě chvíli na ni koukám, ale pak zaplatím a odejdu pryč. S hlavou v oblacích…
Celý den jsem se těšila na večer. Pomáhala jsem ještě mamce s uklízením věcí a malováním, ale byla jsem přitom takový nemehlo, že jsem jí práci spíš přidělala. Nejdřív mi spadla na zem krabice s porcelánem, který si koupila ve zdejším krámku, potom jsem si sedla na máminy brýle na čtení, rozlila jsem plechovku s barvou a nalepila na sebe novou tapetu. Prostě katastrofa! Nakonec náš byt vypadal jako po tajfunu a máma prohlásila, že snad musím být zamilovaná a byla ráda, že jsem odešla.
Šla jsem hned do baru a tam se usadila. Rose už nehrála, ale povídala si s barmanem. Když mě ale uviděla, vyprskla smíchy. Celá jsem zrudla a začala se prohlížet, jestli nemám na oblečení skvrnu nebo tak něco a pak mi to došlo-měla jsem šaty naruby!! Ach ne! Radši jsem hned utekla na záchod, ale za sebou jsem ještě slyšela Rosein a barmanův smích. Po chvilce jsem se uklidnila a chtěla zalíst na jednu z kabinek, abych se převlíkla, ale dveře záchodů se otevřely a dovnitř vstoupila Rose, ještě pořád zadržujíc smích. Otočila jsem se a chtěla vklouznout do kabinky, ale ona mě chytla za rameno.
,,Počkej Say…"Řekla a bylo slyšet, jak se musí držet. aby každou chvilku nechytila výtlem. ,,Promiiiň…já vim, že je to ode mě asi dost nezdvořilý ale…"
,,Mohla bys mě pustit se převléknout?!"Odsekla jsem příkře, vyvlekla se jí a rychle vklouzla do kabinky a zamkla za sebou. Strašně mi přitom hořelo rameno, kde se mě dotkla. Skoro jako bych se tam opařila. Podívala jsem se na držák toaletního papíru. Měl lesklý stříbrný povrch, takže v něm byl vidět můj odraz. S hrůzou jsem zjistila, že jsem rudá jako rajče naložené v extra pálivé chilli omáčce. Zatřásla jsem hlavou a začala se oblíkat. Přitom jsem za dveřmi kabinky pořád slyšela tlumený Rosein smích. Trvalo mi docela dlouho, než jsem vylezla ven, protože jsem se bála, že se ještě víc ztrapním, až uvidí můj obličej, ale když jsem otevřela dveře, Rose už se nesmála, jen se na mě strašně zvláštně dívala. Oči jí přímo žhnuly zvláštními plamínky. Raději jsem se jejímu pohledu vyhnula a dělala jakože nic, ikdyž mě dost znervózňoval, a šla se opláchnout a upravit. Pak jsem ale ucítila na zádech něčí ruku. Rose si mě otočila k sobě a pak mě políbila. Bylo to tak strašně nečekané, že jsem ve zmatku vůbec nic neudělala. Ani jsem se nebránila. Všechno mi bylo jedno, měla jsem pocit, že se vznáším. Rose mě pevně objímala, cítila jsem její řasy na svých víčkách, teplo jejích rukou….a bylo mi strašně dobře. A pak se ode mě odtáhla a já…spadla XO
Ležela jsem na zemi a nemohla se vzpamatovat z toho, co se stalo. Až se nade mnou ozvalo. ,,Promiň…já…nestalo se ti nic?" Vzhlédla jsem a uviděla nad sebou Rose, jak mi podává pomocnou ruku. Bylo mi strašně trapně, ale pomocnou ruku jsem přijala a Rose mi pomohla zvednout se na nohy.
,,Já no…"
,,Já hmm…"To je teda konverzace XD
Chvilku jsme tam jen tak stály, koukaly se do země a nic neříkaly. Pochopila jsem, že tady asi slova moc nepomůžou. Ach jo!! Co mám dělat?! Co mám dělat?! Na jednu stranu bylo nádherný, že mě políbila, ale na druhou jsem se teď styděla podívat se jí do očí. Ale ne…nemůžu tu jen tak stát. Musím jí ukázat, že to cítím stejně. Sebrala jsem svou odvahu…chytila ji za ruku a neohrabaně jí vlepila pusu…která zamířila úplně jinam, než jsem chtěla, jelikož jsem měla zavřený oči XD Takže jsem jí líbla na nos… Hned jak jsem se odtáhla, Rose se zase rozchechtala XD Ach jak nádherně se smála! A v tu chvíli všechno napětí opadlo a já se začala smát taky! Nakonec jsme se tam obě dvě válely smíchy, až přiběhla nějaká ženská, jestli je nám dobřeXD A to nás rozesmálo ještě víc XD
Po tom nádherném večeru se mi už od Rose nechtělo pryč. Takže když se mě zeptala, jestli bych ještě na chvilku nezašla k ní domů, vděčně jsem souhlasila. A bylo mi fuk, co na to máma. Byla jsem konečně šťastně zamilovaná a chtěla jsem si Rose užít naplno. Celou dobu, co jsme šly k nim jsme si povídaly a smály se jako malý holky a bylo nám přitom strašně dobře. Cítila jsem, jak ze mě prchá veškerý stres a starosti, které jsem kdy zažila. Cítila jsem, že chci být už napořád jen s Rose…
Hned jak se za námi zaklaply dveře bytu, Rose přestala mluvit. Místo toho mě přitiskla na zeď a začala mě líbat. Nejdřív jen na rtech a pak i na krku. Postupovala pořád níž a níž a přitom mi pomalu svlékala oblečení. Když už jsem na sobě měla jen spodní prádlo, odvlékla mě do ložnice a položila na měkoučkou postel. Byla jsem omámená její vůní a teplem jejích horkých dlaní tak, že jsem zapomněla na všechno okolo sebe. Byly jsme jen Rose a já. A strašně příjemný pocit, rozlévající se mi po celém těle. Vychutnávala jsem si Roseiny doteky a polibky jako ještě nic jiného na světě. Přála jsem si, aby to nikdy neskončilo…
A pak ani nevím jak, probudila jsem se najednou v posteli vedle Rose. Ruku měla na mém hrudníku a spokojeně spala. Neměla jsem na sobě už vůbec nic a věděla jsem, že jsme se minulou noc s Rose vyspaly. Vždycky jsem si říkala, že bych se s nikým nevyspala hned na prvním rande, ale s Rose to bylo úplně jiné. Zvláštní, vášnivé, jemné, krásné, láskyplné a příjemné. Bylo mi jedno, jak moc Rose znám, nebo že jsme obě dvě holky. Chtěla jsem být už jen s ní. S ní a nikým jiným.
,,Uwaaaa!"Zívla Rose a protáhla se. Zdála se mi ještě krásnější, než kdy dřív. Pak se podívala na mě. ,,Bré ránko!"Usmála se.
,,Brý."Odpověděla jsem a úsměv opětovala. Rose mě pak políbila na tvář a já celá zrudla.
,,Co je?"Nechápala Rose.
,,J-já jen…víš no…"Blekotala jsem a sklopila zrak. Rose mě ale chytla za bradu a jemně obrátila můj obličej ke svému.
,,Já vím."Usmála se.
Cestou domů mi na mysli, ani nevím proč, vytanula jedna knížka, kterou jsem kdysi četla. Přečetla jsem už spoustu knih, na které jsem postupem času zapomněla, ale tuhle si pamatuji doteď, protože ve mne zanechala spoustu nezodpovězených otázek. Hlavní hrdinka té knížky se zamilovala do nepřítele svého bratra. A on do ní. Když to bratr zjistil, všemi možnými způsoby jim v lásce bránil, až se nakonec rozhodl jejího milence zabít v souboji, jenomže místo něj zabil svou sestru. Bylo to opravdu moc smutné a dojemné, ale co mě nejvíc zaráželo bylo, že ti dva si nikdy neřekli "Miluji tě". Proč? Možná si tak moc rozuměli, že nepotřebovali slova. To ráno jsem chtěla Rose říct, že ji miluju, ale nějak jsem to nedokázala. A ani nevím, co myslela tím svým "Já vím." Možná že kdybych Rose opravdu znala, nepochybovala bych nad významem těch slov ani nad tím, jestli mě pochopila. Jenomže já potkala Rose teprve předevčírem! Pochopila jsem, že jestli někdy budu chtít doopravdy od srdce a pravdivě říct "Miluji tě", budu muset zjistit, kdo to "tě" je.
Přemýšlela jsem nad tím i doma. Zatraceně…vždyť já ani nemám její telefonní číslo a už jsme se spolu vyspaly… Ale když ono to bylo tak… Agrrrh! Co se to se mnou děje?! Rose…?
Musím jít do toho baru, musím…!
Pevně jsem se rozhodla, že tam půjdu a promluvím si s Rose. Když jsem vstoupila dovnitř, právě hrála na piáno moc krásnou skladbu. Všimla jsem si pár kluků, kteří po ní zvědavě pokukovali. Hmm, chtěli by!! Ale Rose je MOJE!
Sedla jsem si k baru a dala si džus…jako obvykle…ještě chvíli jsem klábosila s barmanem, asi byl zvyklý, když si u něj lidi vylévají srdce. Mluvila jsem s ním ale spíš jen o tom, jak pokračuje stěhování do nového bytu a jak se nám líbí ve městě a tak. Neměl žádné intimní otázky, ikdyž kdyby se mě na něco takového zeptal, asi bych byla schopná vykřičet do světa, že chodím s Rose. Chodíme spolu vůbec…?
Pár minut uteklo jako voda a najednou jsem ucítila něčí ruku na mém rameni. Poznala jsem Rosein parfém a celá jsem se roztřásla. Podívala jsem se do strany a zjistila, že vedle mě sedí perfektní elegantní dáma v černém topu a bílých kalhotách, které podtrhávaly její štíhlou postavu. Krk jí zdobilo několik nádherných stříbrných řetízků a na ruce jí chrastil malý roztomilý náramek s motýlky. Rose.
,,Ahoj Sayoko!"Pozdravila Rose a pokynula barmanovi jakýmsi gestem, které podle mého názoru mělo znamenat "jako obvykle".
,,Ahoj Rose."Řekla jsem co nejledověji a srkla si džusu. Nechtěla jsem, aby poznala, jak jsem z jejího dotyku nervózní.
Konečně sundala ruku z mého ramene a já si oddychla. Všimla si ale, jak zkoumám její řetízek a pronesla:,,Líbí? Ten mám od táty…teďka obchoduje někde…"Mávla rukou.,,Hodně daleko…"
,,Rose, máš ráda svého tátu?"Vyhrkla jsem bez přemýšlení.
Rose si srkla whisky, jako by to bylo kafe a pak na chvilku zmlkla. Pomyslela jsem si, že jsem se na to asi neměla ptát. Vždyť je to jen její věc!
Po chvilce ticha ale Rose přecijen něco řekla:,,Já…ani nevím koho mám ráda."
Po této divné odpovědi jsem raději zabočila na jiné, bezpečnější téma. Brzy se do hovoru zapojil i barman a Rose sršela vtipem.
Rose se mně ani nemusela ptát, jestli chci ještě zajít k ní domů, sama jsem se k ní připojila a vykračovaly jsme si obě ulicemi temného města. Snažila jsem se o něčem mluvit, ale pořád mi hlavou probíhala myšlenka na to, jak Rose řekla: "Já ani nevím koho mám ráda." Znamená to snad, že neví, jestli má ráda mě? Pořád jsem nad tím přemýšlela, ale neodvážila jsem se na to Rose zeptat. Ta byla celou cestu nezvykle zamlklá, odpovídala mi jednoslovně. Asi jsem se vážně neměla ptát…
Hned za práhem ze mě Rose zase ztrhala oblečení a začala mě líbat. Ale tentokrát to bylo jiné… Cítila jsem, že ji něco trápí. Že jí nedá pokoj nějaká protivná myšlenka…možná přemýšlí nad námi dvěma…možná přemýšlí nad tím, jestli mě vůbec miluje…
Tentokrát jsem se iniciativy ujala já. Ještě nikdy jsem to nedělala, ale zjistila jsem, že je to jednoduché. Rose mě tiskla na sebe, jako kdyby se bála, že od ní odejdu, a já cítila její jemné vlasy, jak mě lechtají na tváři. Hned, jak jsem skončila, se ale ode mě odvrátila. Nedala jsem se a chytila jí jednou rukou kolem pasu a druhou za rameno.
,,Rose…"Zašeptala jsem, ale ani tentokrát jsem nedokázala říct ta dvě prostá slova. Najednou mi došlo, že jsem se o ní a jejím životě zase nic nedozvěděla a ikdyž jsem byla přímo u ní a dotýkala se jí, cítila jsem, že se mi vzdaluje.
Ráno mě probudil zvuk sprchy. Vstala jsem, oblékla se a čekala na Rose. Když dlouho nepřicházela, radši jsem se šla podívat do koupelny, jestli se jí něco nestalo. Dveře byly otevřené, tak jsem nakoukla dovnitř. Rose se sprchovala za napůl průhledným závěsem s růžemi a přes sykot vody bylo slyšet, že pláče…
Cítila jsem se z toho smutně a provinile. Možná jsem svou otázkou zasáhla Rose víc, než jsem si myslela. Co je mezi ní a jejím otcem? Chvilku jsem o tom přemýtala, když vtom se přede mnou objevila Rose. Ani jsem nezaregistrovala, že sprcha přestala hučet a ona vylezla ven.
,,Ty jsi šmírovala?"Zeptala se s povytaženým obočím.
,,Já-já…ne…to není tak jak to…"
,,Lhářko."Řekla Rose, ale z jejího tónu hlasu i lehkého úsměvu jsem poznala, že se na mě nezlobí. Pohladila mě po vlasech a pak řekla, že už musí do práce.
Pak jsme se rozešly každá svou cestou. Já šla dělat spořádanou dceru a Rose hrát na piáno do baru.
Ale hned jak jsem přišla domů jsem zjistila, že dneska spořádaná dcera není na programu.


Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yamada SB yamada SB | Web | 24. prosince 2009 v 9:50 | Reagovat

noo...kreslim

2 yamada SB yamada SB | Web | 25. prosince 2009 v 10:16 | Reagovat

:D

3 yamada SB yamada SB | Web | 25. prosince 2009 v 10:57 | Reagovat

Hoyiik Obiham :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama